Upatlané prsty od barev, jo jo jo!

Kooonečně jsem si našla čas sama pro sebe, nasadila na stojan další natažené plátno, které mi zbylo ještě z velkých příprav na výstavu, zapla naplno hudbu, zaplnila paletu barvami a nechala se unést vlastním světem. Začala jsem malovat pozadí, aniž bych věděla, co budu vlastně malovat. A víte co? Takovéhle obrazy jsou ve finále nejlepší. Jsou kreslené od srdce, v aktuálním rozpoložení. Předáváte do nich pocity, myšlenky, nálady (a nenálady...) a tak nějak zhmotňujete svůj vnitřní svět. Nebudu lhát, neměla jsem nejlepší náladu. Když jsem dneska můj poslední výtvor ukazovala bráchovi, bez jakéhokoliv dlouhého přemýšlení z něj vypadlo: ,,Ten obraz je nádhernej, ale strašně depresivní!''. A jop, byla to pro mě moooc velká pocta. :D Povedlo se mi přenést na plátno všechno, co ve mně během malování bylo. Vymalovala jsem se z toho a všechno to silný nechala jen v barvách... Co myslíte - povedlo se? :)))