neděle 4. března 2018

Život s duší blížence

Včera večer jsem se koukala na jeden rozhovor, kdy se moderátor na začátku dané osobnosti zeptal ,,Kdo vlastně jsi?'' Chvíli na to mě napadlo, zamyslet se nad tím, co bych vlastně odpověděla já. Otázka, která se zdá být úplně jednoduchá, ale na kterou je vlastně těžké (nemožné?) najít odpověď. Pokud bych se chtěla vyhnout hodinovému monologu, musela bych asi říct jediné: blíženec.


Kreativní duše, která si žije ve svém světě a nerada si do něj nechává mluvit od ostatních. Obrovský snílek. Člověk, který je přátelský, komunikativní, společenský. Hlavně ale bytost dvou tváří. Úplně mám před očima tu asi rok starou situaci, kdy sedíme s mamčou na kafi a já jí vyprávím, jak je šíleně těžké být blížencem. Na jednu stranu jsem člověk, který chce všechno dělat na sto procent a vše musí mít perfektní. Mé druhé já ale miluje nedokonalost a všechny ty krásné, lidské chybičky. Ve škole cílevědomá a poctivá, a přitom v pátek večer největší party holka. Bytost vyhledávající velký kolektiv lidí, ale doma se nejradši zavře v pokoji a je sama. V lásce hledá inteligentního pana dokonalého, její srdce však tíhne po umělcích a bohémech (a hokejistech :DD). Bojí se snad všeho, ale nebýt ve stejném čase termínu přijímaček, odjela by klidně na dva týdny s horolezci do Kyrgyzstánu. Žije si ve své naivní bublině dokonalého světa, kam nechce nikoho pustit, a pak si stěžuje, že jí nikdo nerozumí. Užívá si sukně, podpatky a šaty, ale přitom skáče do stropu radostí v obřím svetru a vlasech vyčesaných do drdolu. Miluje klidnou jógu, ale bez každodenního rychlého běhu nemůže existovat. Zdravá strava je smyslem jejího života, ale pak si ke capuccinu objedná dort, protože by člověk podle ní měl umět hřešit. Je hrozně dospělou slečnou, která ale brečí do polštáře, že chce být pořád dítětem.


A tak v sobě denně potkávám boj dvou extrémních protikladů, nevím, jaký poslechnout dřív a ,,za jakou tvář'' se vydat tentokrát. Vždycky jsem si říkala, že si musím vybrat, kým tedy budu, kým vůbec chci být. A víte co? Já vlastně nevím. Nebo takhle - vím, že se nikdy pro jednu nerozhodnu. Miluju totiž obě své strany a v životě potřebuju jak jednu, tak tu druhou. Bez zodpovědného já bych si připadala zbytečná, bez svého rebelského já bych se z té vzorné půlky zbláznila. Možná můj život vypadá chaoticky. Možná, že to jeden velký chaos opravdu je. Ale věřte, že je to ten nejvíc zorganizovaný a přehledný chaos, jaký jen blíženec může mít. Můj život. ❤️




8 komentářů:

  1. Aničko, já jsem taky blíženec, přijdu si jako žena dvou osobností občas :). Moc se mi líbí, jak jsi to popsala, v mnoha větách jsem se viděla. Co se týče outfitu, tak Ti to moc sluší :)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc milý článek, a ještě milejší, že je neobvyklý :). A milé fotečky :)! Jsou krásné!!

    voguetheresa.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, a tohle je zas tak milý komentář!! :)) Děkuji :)

      Vymazat
  3. Já mám ráda svou citovou osůbku Raka :D Když se mi přihodí něco veselého, dokážu z toho týdny čerpat energii, ale pokud mě něco složí na zem, tak už pořádně. :) Blíženec je mamka a nejradši bych ty její dvě osoby splácala nějak dohromady, někdy mi přijde, že jí vůbec nerozumím. :D
    Moc pěkný článek a krásné fotky !! :)
    THE WORLD BY MARIA

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, není to s námi, blíženci, vůbec jednoduché :DD Děkuju <33

      Vymazat
  4. mám blížence-taťku a je to někdy přesně tak, jak píšeš :D jinak krásná kabelka, mám tu samou, akorát béžovou a nosím jí do školy pořád :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak aspoň víš, o čem mluvím :DD Viď? Já ji taky nosím do školy pořád, vejde se do ní snad vše :DD

      Vymazat

Líbil se Vám článek? Chcete se k němu vyjádřit? Budu moc ráda za každý Váš komentář. :)