Hlavně se z toho nepo... #Maturák

Pátek devátého února v byl v diáři zaplněný jedním velkým slovem - MATURÁK. Dlouhou dobu předtím jsem si naplánovala veškeré záležitosti a termíny, aby všechno klaplo, jak má. Ehm. Nesměla bych to být ale já a moje ,,štěstí''...

Týden před plesem přípravy vrcholí, neustále se se třídou scházíme, máme naplánované zkoušky na taneční nástup, půlnoční překvapení,... Ve středu 31. ledna ale moje tělo začíná stávkovat. Hodnota teploměru mě posílá do postele a já nejsem schopná ničeho. Čtvrteční termín kadeřnice, stejně jako zkoušku šatů, které jsem si nechávala zkrátit, se přesouvají. Páteční pololetní prázdniny proležím, stejně jako celý víkend. V neděli se obléknu a vyrážím k autu - druhý pokus dojet si dobarvit tu příšerně odrostlou hlavu je tu. Jakmile sahám na klíčky od auta, volá mi kadeřnice. Nikam nejezdi, mám bloklá záda a nehnu se. Mlčky házím kabelku do rohu a snažím se myslet pozitivně. Ne, nejde to. V pondělí odkládám nemoc na druhou kolej, snažím se si namluvit, že už je mi lépe a po škole odjíždím na nehty. Tak jo - první věc, která vyšla, jak má. V úterý se vracím domů z nácviku někdy pozdě večer a bez trošky energie padám do postele. Středa - pokus s kadeřnicí číslo tři. Začíná sněžit, zpozdím se ve škole, navíc si jedu vyzvednout rychle šaty (samozřejmě nemám kde zaparkovat)... V 15:35 (v půl 4 jsem měla být u holiče) házím v salonu šaty do vaku, platím a utíkám k autu. Na vlasy jedu pozdě, ale jsem tu. Po barvě, která chytla víc než báječně, začínám chytat svojí pozitivní náladu. Rozhodnu se proto zkusit alespoň částečně účes na pátek. A je to tady - v půl 8 večer přijíždím s brekem domů. Samozřejmě to na mně nevypadá tak, jak jsem si vysnila a v hlavě mi běhá jediné - budu vypadat příšerně. Do toho mi píše J., že stále leží a zítra na nácvik a výzdobu sálu určo nedorazí. V devět večer padám ubrečená do postele, jsem protivná a s nikým nechci mluvit. Celý čtvrtek trávím se třídou - škola, výzdoba sálu, nácvik,... přijíždím domů v 11 večer a v hlavě mi probíhá jediné - zítra je Den D. Jo a taky konečně seženu super tvarovací ozdobu do vlasů, kterou večer, když ji ukazuji mamce, omylem zlomím na dvě části.

Jen co v pátek ráno vstanu, zdravím B. a bráchu, společně si děláme úplně nejlepší avokádový chléb se ztraceným vejcem a já nějak rezignuji. Šílenou bolest hlavy jdu ,,vyprocházkovat'' s hafanem, pak už balím do tašky všechny věci, projedu Pinterest, vytisknu x účesů, jedu k babičce na oběd a pak už děj se vůle boží. Přijíždím ke kadeřnici, ta se smíchem ozdobu nakonec láme na ještě více malých kousků, udělá mi ten nejkrásnější účes na světě a já přijíždím nadšeně domů. Navíc o skoro hodinu dřív, než jsem plánovala. Zastávku na líčení tedy stíhám víc než skvěle, no a pak už hurá do sálu, obléknout šaty, nazout boty a je to tu.

Celý večer jsem byla v obklopení nejvíc božích lidí na světě. S mojí nejmilejší J., s Týnkou, která mi nic neřekla a přiletěla jako překvapení z Anglie, se Sabčou, která přijela až z Německa a s dalšími 376465875757 nejlepšími. Všechno házím za hlavu, tancuji jak šílená a užívám si všechno na maximum. Veškerý program klapnul a vyšel na jedničku a já poslouchala jeden kompliment za druhým - ať už na šaty/líčení/vlasy,... Byla jsem jako v sedmém nebi a lepší maturák jsem si snad nemohla přát. Nepřeháním! A nepíši to v euforii - nechala jsem si týden odstup na srovnání si myšlenek. :DD

Už se těším, až vám ukáži všechny ty fotky, ze kterých pochopíte, že jsem si těch pár hodin užila víc než na maximum. Díky za to! ❤️❤️❤️